19. Rasmussenovy Lažany  29. 5. 2011

     Posledních Rasmussenových Lažan jsem se zúčastnil poprvé ne jako aktivní jezdec, ale  jako účastník – pozorovatel. Do této role mne dočasně odkázalo mé koleno a musím říci, že jsem si nebyl zdaleka jist, jestli z celé akce budu něco pozitivního mít. Tím, že jsem nebyl zatížen starostmi o správnou funkci svého stroje, jsem však získal určitý bezstarostný nadhled a mohl tak více vnímat atmosféru a náladu setkání. Jaké tedy byly Lažany 2011 ? Mně připadaly obzvláště příjemné a veselé.

     Především nás všechny velice pobavila premiéra motokola Velosolex. Bratr Pavel sice vyjel ze dvora s typicky francouzským šarmem, ale kvůli motorické nemohoucnosti poddimenzovaného stroje se pod prvním kopcem dostal do pozice účastníka Tour de France. Když ani opakovaně kopec nezdolal s pomocí motoru i pedálů, začal volit trasu ne podle itineráře, ale podle toho, co ještě šlo zdolat vlastní fyzickou silou.

     Honza Růžička dorazil s velmi původní limuzínkou F8, která působila tak trochu dojmem, že drží pohromadě spíše silou vůle, nežli mechanickými vazbami. Překvapila nejenom tím, že trasu srdnatě zdolávala, ale i faktem, že poté, co vzplála, se ji podařilo poměrně rychle uhasit. Na vině byl podle všeho rozžhavený výfuk, který se v jednom místě dotýkal poněkud zteřelé karosérie. Tak byla na světě další veselá historka na sobotní večer.

     Po delší době se opět akce zúčastnila velice zajímavá SB-250, s kterou přijel Honza Černý. Motorka je unikátní tím, že je to jedna z ověřovací série prvních dvěstěpadesátek, které vznikly použitím bloku SB-200 a převrtáním válce na větší objem. A protože se jednalo o rok 1935, je motor ještě v původním krátkém rámu a celý stroj se tedy dost liší od toho, co začala firma jako SB-250 sériově vyrábět o rok později. Motorka statečně absolvovala jízdu na akci, vlastní soutěž a téměř celý návrat domů. Pouhých pár kilometrů před domovem však odpadl kabel připojující zapalovací cívku. Vzhledem k tomu, že v minulosti byl tento drát již nejednou utržen a naposledy byl před mnoha lety v polních podmínkách na Rallye Křivonoska “připájen” vteřinovým lepidlem, jednalo se vlastně také o hezký výsledek.

     Pro členy DKW klubu je samozřejmé, že stroje jezdí na akci po ose a když si vezmeme, že takový Milan Kejzlar, nebo Honza Müller to mají bezmála 200 kilometrů, je to obdivuhodné. Ještě delší cestu vážil z Moravy Vsevolod Soper se svým Front Luxus Cabrioletem F8, který tak někteří z nás mohli spatřit poprvé v životě. Na resuscitaci tohoto tvarově krásného veterána se výrazně podílel i velmi mladý Ondra Kohout. Můžeme být jenom rádi, že v klubu kromě “aktivního stáří” máme i aktivní mládí – nebývá to rozhodně časté.

     Byl jsem rád, že mne včetně francouzské hole a mladšího synka přibral na soutěžní jízdu do vozu Pavel Voříšek s rodinou a využil tak ložné kapacity svého busíka VW první generace. Samba šlapala jako hodinky a díky tomu, že jsme na její palubě vytvořili dohromady jakýsi “kolektivní mozek lidstva” (početnější posádka už opravdu nebyla), byli jsme nakonec v kategorii aut s pouhým jedním trestným bodem první.

     Omlouvám se za to, že můj článek neobsahuje příliš mnoho seriózních informací a že je spíše jakousi hrstí dojmů, ale důležité pro mne osobně je, že to byly dojmy a zážitky veskrze pozitivní.

     Příští ročník bychom si neměli nechat ujít už proto, že bude ročníkem jubilejním, dvacátým v pořadí. Nashledanou tedy na Rasmussenových Lažanech v roce 2012 !

Petr Pokorný