33. Rasmussenovy Lažany 2025

 Letošního srazu jsem se jako řidič vozu DKW F8 zúčastnil poprvé. Přestože se veteránům věnuji již dlouhou dobu, do klubu DKW jsem vstoupil minulý rok poté, co jsme si pořídili výše jmenovaný vůz. Srazů veteránů jsme s manželkou zažili nepočítaně i v zahraničí, a tak mohu srovnávat to, co jsem již absolvoval. Do Lažan jsme dorazili v pátek, a to celkem rozmrzelí z průjezdu Prahou. Nejeli jsme po ose, přesto byla cesta s autem na podvalu nepříjemná. V Lažanech po vyložení auta jsme jako první zaparkovali na seřadišti u Jana Týleho a čekali, co se bude dít dál. Postupně najížděli další účastníci, především na krásných motocyklech, které byly jak renovované, tak i v nálezovém stavu. Z aut jsme na místě první den byli pouze tři: DKW F7 kabriolet, Framo a naše DKW. A začala naplno na nás působit ta ojedinělá domácí atmosféra. Bylo postaráno o vše, včetně domácí večeře. Po celou dobu jsme probírali, jak jinak, naše plechové miláčky. V sobotu ráno to pak vypuklo, naplno dorazil zbytek účastníků jak s auty, tak s motocykly. Takže se nás autíčkářů nakonec sešlo 7 a do 20 motorek (přesné číslo nevím, ne vše vyjelo na trať závodu). Poté, co jsme si prohlédli další dorazivší techniku, nasnídali se a poslechli si rozpravu a obdrželi propozice závodu, jsme v klidu postupně vyrazili na trať. Ta měla být dlouhá cca 100 km.

Již na začátku jsme museli zabojovat, protože místo obvykle používaných šipek na silnicích, podle kterých většinou jezdíme, byl rozpis trati šipkový na papíře. Toto vyžadovalo velkou pozornost a taky jsme na trati několikrát krátce zakufrovali a nebyli jsme sami. Trať vedla krásnou krajinou po celkem dobrých silnicích, takže jsme se kochali krajinou a zároveň plnili zadané úkoly, které většinou souvisely s průběhem cesty. Samotná trasa byla rozdělena na dvě poloviny s možností oběda ve vyhlášené restauraci. Tam jsme se bohužel nedostali s manželkou oba, protože náš třetí člen posádky pes Nedy měl přístup zapovězený, a tak jsme se demokraticky rozhodli, že na oběd půjdu já a manželka se psem budou odměněni zmrzlinou. Druhá polovina závodu se nesla ve stejném duchu a na konci nás čekal jediný odhadový úkol, kdy do igelitového sáčku každá posádka měla nabrat 0,5 kg pilin. Po dojezdu vyhlášení výsledků, kde vlastně byli oceněni všichni, protože Honza Týle výsledky všech přečetl, ti šikovnější byli odměněni a my ostatní jsme byli spokojeni, že jsme v pořádku dorazili do cíle. Celý zbytek dne se pak táhl ve velice přátelském duchu. U večerního ohně jsme se pak sešli, opekli buřty a u kytar poseděli do pozdních večerních hodin. Pořadatelé museli zapojit všechny své páky na to, aby nahoře objednali slušné počasí. Týden před srazem byla ještě zima jak na Sibiři a v době, kdy jsme kroužili po trati, se počasí umoudřilo, jen po příjezdu do cíle nám bouřka spláchla prach z našich miláčků. V závěru bych chtěl všem poděkovat za milou rodinnou atmosféru a ducha akce tak příjemného pro všechny „blázny“ vracející historii na silnice. A především rodině Honzy za jejich ojedinělou péči, se kterou se srazu věnovali.

Lažany 2025 z pohledu nováčka, navigátorky a ke všemu ženy :-)

Česká Sibiř, malinká vesnička Lažany s malinkou kapličkou na návsi a rybníčkem. Na dvorku u jednoho stavení se cosi děje, pojďme se podívat blíže. Sjíždí se tu barevná autíčka, tu se střechou i bez (rozuměj kabriolety :-) ). Mezi tím se proplétají motorky různé kubatury a ano – vše jsou značky DKW. Všichni jsou srdečně vítáni pořadatelem setkání Honzou a jeho rodinou. Okamžitě se rozproudí odborná debata - … a to je F7 nebo F8...ukaž, jak je to usazené...ukaž mi, jak se správně měří olej… atd. atd. Já jednak jsem ostýchavá v kontaktu s novými lidmi a pak si říkám: Herdek ti chlapi mluví nějakou cizí řečí, tiše se vytratím a připravím bydlíka na spaní. Večer proběhl v družné zábavě – beze mě. Proklínám zablokovaná záda a nemůžu se pořádně nadechnout. No, jestli to bude pokračovat do zítra – to bude jízda.

Ráno je vše fajnové, sluníčko, záda nebolí (no trochu jo), občas se zapojím do hovoru, ale spíš poslouchám.

Dostáváme pokyny k jízdě (ježiš, co to je, to neznám) a soutěžní otázky (no nazdar, kde budu hledat Rumcajse s Mankou?). Vyrážíme. Sluníčko svítí, jedeme krásnou krajinou, žádné továrny, jen zeleň, kytičky… kochám se. Najednou slyším „Kam mám jet?“ Jé, já nevím, dívajíc se do mapy a pokynů hulákám Doprava! A ukazuji doleva (můj odvěký problém), po určité korekci našeho směru jízdy opět jedeme a já se opět kochám (jé, tady je krásná kaplička...a tady také... a jak jsou krásně opravené... jé, a telátka, těch je.. .telátka? Brzdi, to je soutěžní otázka). Další soutěžní otázka nás zavedla ke kříži u kapličky sv. Anny u Libouně. Nádherný rozhled nás donutil udělat pauzu a s ostatními posádkami, které mezitím dojely, kochat se okolní krajinou a městečkem v zeleni.

Vytáhla jsem třetího člena posádky, aby si protáhl své čtyři chlupaté nožky (york Neddy :-) ) a jedeme dál. Cesta pokračuje dál za občasného dohadování, kudy vlastně máme jet. Kudy – tudy, dojeli jsme správně na výchozí bod jízdy – Lažany, chalupa u Kutila. Pivo a párek, sdílení dojmů, všeobecná radost z krásného slunečního dne (úplatek těm „nahoře“ byl asi dostačující :-) ) i z toho, že autíčka a motorky nezlobily a všichni jeli jak na drátku. Vpodvečer všeobecné veselí u přednesení správných odpovědí a rozdílení cen. Již cestou ostýchavost opadla a občas se zapojím do hovoru (když se mluví o věcech, které znám ;-) ). Kolem půl sedmé beru chlupatého miláčka (opět york Neddy, to jen k upřesnění termínu miláček) do bydlíka, neb za prvé má snahu požírat produkty slepiček na dvoře (a tím nemyslím vajíčka) a za druhé má čas na večeři. Pak se ještě párkrát zastavím mezi mužskými (opět mluví tou cizí řečí) a jdu spát (houby, mám rozečtenou super detektivku ;-) ).

Ráno raníčko panna vstala… ale ne :-) Prostě jsme vstali, uklidili, naložili, rozloučili se a byli jsme fuč. Víkend utekl jako voda, byl nádherný.

 Na závěr – velké, ale opravdu VELKÉ poděkování Honzovi „Kutilovi“, Terezce a celé jejich rodině za úžasný víkend a jejich úžasné zabezpečení akce (rebarborový koláč byl úchvatný) a vstřícné a milé chování.

AŤ ŽIJÍ LAŽANY 2026 !!!