Rozklíčování

Nejčastěji se objevující typy motocyklů DKW lze rozdělit do dvou hlavních skupin:

a) Motory s vratným vyplachováním - Block 350 a modelová řada SB (1932 - 1937)

Zavedení vratného vyplachování znamenalo obrovský pokrok ve vývoji dvoutaktních pohonných agregátů DKW. Poprvé byl tento princip uplatněn u motocyklu Block 350 (předchůdce velmi populární a rozšířené modelové řady SB). Výhody vratného vyplachování ocenili majitelé malých lidových motocyklů DKW o obsahu 98 ccm (RT 100. RT 3 PS) a velmi populárních dvoustovek, na které se v té době v Německu nevztahovala povinnost mít řidičský průkaz (KM 200, KS 200), i větších kubatur řady SB (SB 250, SB 350, SB 500). V roce 1936 byly zavedeny stylistické změny, které velmi ovlivnily celkový vzhled motocyklů. Pokud má stroj protáhlý elegantní tvar nádrže a více dopředu posazenou přední vidlici, mluvíme o tzv. "dlouhém rámu", u starších modelových roků s typicky krátkou zavalitou nádrží a kompaktní, jakoby trochu sraženou stavbou pak o "krátkém rámu". Typickým prvkem řady SB jsou rámy z lisovaných ocelových profilů, spojovaných šroubovými spoji a bohatě tvarovaný blok motoru vcelku s třístupňovou převodovkou s ručním řazením v kulise na nádrži. Odpružena pouze přední vidlice, zadní část rámu tuhá. Charakteristická je elektrická bakelitová rozvodná skříňka, obsahující cívku, relé a spínací klíček, která dnes u strojů před renovací většinou buď chybí, nebo je nefunkční. I u dobře zrenovovaných strojů bohužel představuje tento sofistikovaný, ale poměrně zranitelný elektrický systém Achillovu patu těchto jinak po mechanické stránce vynikajících motocyklů. Technickou lahůdkou byl dynamostartér, který se objevoval ve výbavě modelů SB 200A a SB 500A (A = Anlasser = startér).

b) Válečná léta - modelová řada NZ a RT 125 (1938 - 1945)

Modelová řada NZ se odlišovala od svých předchůdců velmi tuhým monolitickým lisovaným středovým uzavřeným rámem a tužší přední vidlicí eliptického tvaru, tvořenou uzavřeným profilem. Na první pohled upoutá rovněž hladkým, vejčitým tvarem bloku motoru, který ji umožňuje na první pohled snadno identifikovat. Převodovka čtyřstupňová, řazení kombinované ruční / nožní. U nejvýkonnějšího modelu, NZ 500 se objevuje poprvé i odpružení zadního kola pomocí kyvné zadní vidlice kombinované s kluzáky, navíc se stavitelnou tuhostí (!). Spínací skříňka se přemístila do nádrže, později opět zpět do bakelitové rozvodné skříňky. Vyráběly se typy NZ 250, NZ 350 a NZ 500. Vojenské provedení třistapadesátky bylo značeno NZ 350-1 a vyznačovalo se mimo jiné blokem motoru ze šedé litiny namísto úzkoprofilového hliníku, který válečná mašinérie potřebovala spíše na letadla. Velmi povedeným typem byl pak lehký RT 125, který zejména po motorické stránce představoval pro většinu ostatních světových výrobců nedostižný vzor moderního dvoutaktního motoru, a to ještě v období dlouho po válce. I zde byla kromě civilní verze, která měla přední vidlici odpruženou pryžovými svazky, vyráběna později i militarizovaná verze RT 125-1, u které byla vidlice odpružena již bezproblémovou tlačnou pružinou.

Právě výše uvedené typy představují nejčastější a nejznámější dékávky, které můžeme na našich silnicích (a rovněž ve stodolách a garážích) potkat.